Hurááá, ať žijí výprodeje !

Nebojte se, to není výkřik šílence, který obíhá supermarkety a shání všechno zlevněné s prošlou záruční lhůtou, nehledě na zdravotní újmu, kterou si může způsobit.

Já opravdu miluju výprodeje …. Ale v těch našich obchodech s květinami, semínky, cibulkami, kořínky a sazeničkami.

Jakmile zavítám do kladenského Baumaxu / snad to není reklama ?/ šupajdím si to k vozíkům s nápisem Výprodej. Tam se smutně krčí většinou květinky nezalité, odkvetlé, na jaře přešlé mrazem, vyšlé z módy, a nebo tam je spousta kytiček s pár lístečky v třícentimetrových květníčkách, které chudinky vypadají, že do rána nevydrží.

V tu chvíli se ze mě stává lovec. Prohlížím jednu po druhé, hodnotím, jak na tom která je, jestli se dá zachránit nebo už , bohužel, ne.  Po minimálně půlhodině spěchám se svým úlovkem k pokladně s hřejivým pocitem, jako bych získala kožešinu ze sibiřského tygra. Suma na paragonu je velmi příjemná, protože květinka bratru za 200,- Kč najednou stojí 40,- a cibulky,  které se sázejí na podzim, na jaře stojí ještě míň, co na tom, že pokvetou až příští rok.

Vracím se domů a tady začíná boj o přežití.  Vždyť proč mít jen stanice pro záchranu ohrožených zvířat ? I rostliny jsou součástí našeho bytí na téhle čím dál víc zkoušené planetě.

A tak květináčky s „marody“ opečovávám, snažím se je přemluvit, aby to nevzdávaly a jsem moc ráda, že se mi to dost často povede. A řeknu vám, že udat potom uzdravenou květinku je mnohem snažší, než udat pejska či kočičku . Majitelé útulků by mohli závidět. Protože moje rodina, přátelé i známí už znají tuhle moji „úchylku“, v pravidelných intervalech se zajímají, zda by něco nebylo…… A většinou je !

Taky jedna zachráněná .....

Vypadají jako trpaslíčci z pidikvětníčků ?