Články » Jak jsem se stal kaktusářem
Jak jsem se stal kaktusářem
Za mlada jsem většinu prázdnin trávil u dědečka a babičky v malém domku se zahradou. K přírodě jsem měl od malička kladný vztah, proto se mi tam vždy velice líbilo.
Nebylo mi ani 12 let, když dědovi najednou koncem prázdnin překrásně vykvetla miska s několika kaktusy. Asi 5 kusů deseticentimetrových rostlin mělo naráz cca 20 květů. Toto mě tehdy tak zaujalo, že jsem si poslední prázdninovou neděli odvážel domů několik odříznutých odnoží. Jak jsem se onedlouho dozvěděl, jednalo se o ten nejběžnější druh - Echinopsis eyriesii.
Druhý den byla škola, už jsem se nemohl dočkat konce výuky. Ještě s taškou plnou nových učebnic jsem utíkal do knihkupectví, abych si zakoupil ještě jednu novou učebnici, která se jmenovala Pěstování kaktusů od tehdy našich předních kaktusářů Dr. Schütze a Fleischera. Doma jsem s ostatními učebnicemi praštil do kouta a začetl se do nové knížky. A už jsem v tom byl až po uši. Dočetl jsem se tehdy pro mě neznámou věc, že kaktusy se dají dokonce množit i semeny. Druhý den jsem tedy vyrazil do květinářství - a světe div se - semena byla k dostání! Dlouho jsem z předložené nabídky asi 15 druhů vybíral, až jsem si domů odnesl 3 sáčky s několika semínky (asi 15), šlo o Rebutii senilis, Gymnocalycium quehlianum a nějakou mammillarii.
Jako tehdy již třídenní zkušený kaktusář jsem věděl, že září je vhodný termín pro podzimní výsev kaktusů. Hned první zářiový víkend jsem tedy uskutečnil výsev Fleischerovou metodou. Vzal jsem matce zavařovací sklenici a cedník, od táty si půjčil kladívko a šel jsem na věc. Kladívkem jsem roztloukl několik náhradních střešních tašek, abych vytvořil antuku. Tuto jsem přesně podle návodu v knížce smíchal s pískem a rašelinou. Vzniklý substrát jsem nasypal do sklenice a propařil v hrnci na sporáku. Nemohl jsem se dočkat, až vše vychladne, abych mohl semínka vysít a zalít předem koupeným hnojivem Hydroponix, které bylo tehdy pro tyto účely nejvhodnější.
Následující dny jsem nemohl dospat - moje první cesta po probuzení vždy vedla k zavařovačce se semínky. Po čtyřech dnech jsem zajásal - vyklíčily 3 rebucie!
Pátý den další 3 a 5 gymnokalycií. To jsem byl na vrcholu blaha. Trochu mě zklamala mammilarie - nevyklíčilo ani 1 semínko. Pro začátek to však bylo dobré.
Týden nato jsem měl narozeniny a moje vášeň se již rozkřikla. Od dědy jsem dostal starší echinopsis a od rodičů Chamaecereus silvestrii a od známých Notocactus ottonis. Tímto se mi moje sbírka úctyhodně rozrostla.
Od té doby již rodiče neměli starosti, co mi dát k svátku či k narozeninám. Rostlinky jsem první rok umístil za okno, druhý rok jsem si již na jaře zhotovil minipařeniště, třetí rok jsem dostal starší kaktusovou skříň od známých, kteří se přestěhovali do paneláku. Po letech, jak se sbírka rozrůstala, přibylo další pařeniště. Po svatbě se mi splnil sen - postavil jsem si skleník. Tato vášeň mi vydržela dodnes, což je letos přesně 40 let...
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 2x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 19.12.2009 • Upraveno: 19.12.2009 • Přečteno: 440x
Schválili: Rexik 09.11.13 • Rex 09.11.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Kaktusy a sukulenty
| 20.12.2009 | | Mám kaktus, co s ním? | 563x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 20.12.2009 | | Mám kaktus, co s ním? | 563x |