Skutečně se může stát, že rostlina začne chřadnout a odumírat, ačkoli se o ni vzorně staráte. V takovém případě se rozhlédněte, co roste na záhonech okolo. Není tu něco, co dotyčnému druhu brání v růstu? Rostliny totiž uvolňují z kořenů i z nadzemních částí tzv. alelopatické látky, které ovlivňují růst a reprodukci jiných organismů. Na jedné straně se tím brání proti plevelu, na straně druhé ale mohou potlačovat vývoj rostlin, jež považujeme za prospěšné. A aby to nebylo tak jednoduché, alelopatické látky se u každého druhu liší svou povahou i intenzitou.

Máme proto rostliny, které se dobře snášejí s většinou ostatních druhů, a pak najdeme nesnášenlivé primadony, jimž vyhovuje jen určitá společnost. Velmi přátelskou květinou je například afrikán, jenž si rozumí se všemi druhy zeleniny a květin, naopak okurka je velmi vybíravá dáma. Nemůžete vedle ní zasadit rajčata, brambory, kapustu, jahody ani ředkvičky. Nevadí jí snad jen mrkev a petržel.

Rajčata porostou dobře vedle bazalky, od níž i přeberou příjemné aroma. Snesou se také s česnekem, cibulí, kapustou a kedlubny, problém jim nedělají ani fazole či petržel. Přítomnost červeného zelí, tykvovitých plodů a brambor jim ale radost nepřinese. Je zajímavé, že všechny ingredience do tradiční bramboračky od kořenové zeleniny po česnek a cibuli lze pěstovat na jedné ploše. Tato "parta" jde dobře dohromady jak v polévce, tak na záhonu.

Rostliny nesnesou své "nepřátele" nejen vedle sebe, ale ani jako předplodinu. Alelopatické látky zůstávají v půdě ještě dlouho po sklizni a mohly by ohrozit nově zasazené druhy.

Rostlinná nesnášenlivost se projevuje také u stromů a keřů; nejznámějším příkladem je trnovník akát, který brání v růstu mnoha jiným druhům, avšak sám je vůči chemii ostatních rostlin odolný. Působí tak dojmem dobyvatele, který chce ovládnout celé území.