Jak jsem pěstovala převislé pelargonie

Těsně po sametové revoluci na jaře jsme zavítali do Rakouska, kde jsme obdivovali nádherné bohatě kvetoucí pelargonie. Moc se nám líbily a tak jsem se rozhodla se věnovat jejímu pěstování.

Následující rok jsem zakoupila zavlažovací truhlík a několik sazeniček. Jelikož jsem neměla s pěstováním žádné zkušenosti, pelargonie byly slabé, vytáhlé a málo kvetly. Tak jsem vyrazila k místnímu zahradníkovi na radu. Řekl mi, ať přijdu koncem léta, že mi uštípne pár silných řízků jako základ pro příští rok.

Doma jsem dle rady šikmo seřízla těsně za kolínkem každý řízek, seříznutý konec obalila ve stimulátoru a zasadila do truhlíku po třech sazenicích. Celkem jsem měla v truhlíku 15 kytiček.

Jelikož v práci jsme měli na chodbě krásně široký parapet se dvěma okny obrácenými na jihovýchod, umístila jsem truhlík tam. Když zakořenily, průběžně jsem jim zaštipobala konce a rostlinky ukázkově sílily.

V dubnu jsem truhlík přivezla domů do skleníku a pokračovala v zaštipování. V druhé polovině května jsme dali truhlík na okno. V každé zálivce bylo hnojivo a zanedlouho se začaly dělat nádherné provazce převislých pelargonií.

Na podzim jsem již nasadila truhlíky tři a tak to pokračovalo několik let.

Až jednou k jaru jsem přišla v pondělí do práce a truhlíky s pelargoniemi nikde.Někdo si je odnesl domů.

Čekala jsem na léto a objížděla město, jestli nepoznám svoje kytičky, neboť jsem pěstovala krásné plnokvěté, ale bohužel jsem je neobjevila.

Nemohla jsem pochopit chování člověka, který toto udělal, a s pěstováním pelargonií jsem definitivně skončila.